jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

7.kapitola, Vánoce ve znamení kytek

5. března 2009 v 15:26 | Zubatá |  Haf je mocné
Víte, ona je ta kapitola o ničem. je tam hrozně moc přeskoků v čase, tak se toho, prosimvás, nelekněte. Podle mýho nejhorší kapitola za celou mojí dosavadní kariéru (:D). Příští snad bude lepší, dneska jsem jí asi neměla psát, nevim. Na tohle prostě musí bej nálada... Těžko se to odhaduje :D. (Nějak se obhájit blbost musí :D.) Neberte kapitolu vážně, berte jí s obrovskym nadhledem. Není vtipná. A tentokrát mám pravdu.


7.kapitola - Vánoce ve znamení kytek

Nemohla by ta ženská přestat cukrovat? Už jak jsem otevřela prokletý dveře tohohle krámku, bylo mi jasný, že zlo zvítězilo. Nikdy nechci vidět ani jedny šaty!
Dobře, to se mi asi nepoštětí, když je zejtra svatba... Z tý ropuchy bude paní. Fajn. Ze mě jednou taky. A ne ledajaká. Rovnou pani Lupinová.

,,Drahá, milovaná, na zdech zatím nemalovaná, ale přesto skvostná, zákaznice, nedměte tolikero svou hruď, praskne vám ramínko... Ále, buď jak buď!" Jestli si myslí, že jsem pobrala alespoň polovinu, je na setsakramentskym omylu. Musim to vstřebat. Nádech, výdech.

,,Heleďte, pňprodávčko," zamlela jsem pusou a přitom urputně žvejkla (žvejky mi pomáhají odbourat stres, fakt - a těmhle se navíc nedalo odolat). ,,Jsem zákazník, ne? Zákazník jako zákazník. Ať už dmoucohruď nebo břicháč, né, jakřikám?"

,,Já měla strach, vždyť od dmutí vašeho zvedl se stoletý prach!"

,,Písemnou omluvu. Fofrem."

***

Musím se s Lily dát dohromady, jinak to nevidim. Nezvládám si totiž zapnout šaty. Na zádech, že ano. Kroutila jsem se jak Cromptonová na oslavě famfrpálovýho vítězství a furt nic. Knoflíky rozeplý. Stejně je to opruz, mít šaty s knoflíčkama.

"Jau," ujelo mi, když jsem asi po pětaosmdesátý flákla svým božskym tělem na zem.

Do pokoje vešla Lily, akorát ve chvíli, kdy se mi podařil držkopád hodnej olympijský medaile, a začla se mi nehorázně smát. Plácala se do stehen, předkláněla se a nakonec celá rudá povídá: "Bello, ty pako,"

"Jsem zdravá."

"Jak ty to vlastně děláš? Pořád padáš, ale přesto zdravá... Asi."

"Jim mrkev."

A už jsme seděly mezi svejma postelema v turečáku a kecaly o všem, co jsme stačily za ten hrozně dlouhej čas zameškat.
Dozvěděla jsem se čistou pravdu, jak to bylo s Remem v Děravym kotli. Prý se na pověření McGonagallovou sešli, by se domluvili na tom, kde bude na svatbě stát Nebelvír. Nedůvěryhodný. Ale dneska si už nemůžu dovolit být paranoidní.

"Zavřeš mi, simtě, ty šaty?"

"Jo, jasně," sápala se mi na záda.

+*+

Čas na přípravu utekl jako voda a najednou jsme se měli přesunout na pozemky, přímo k jezeru (ono je to spíš kaluž). Brumbál oddával. Což bylo vtipný. McGongallová šla se Snapeem za svědka a Prýtová dělala družičku, vypadala jak růžovej hroch.
Remus měl mooooc krásnej oblek. Mocinkyy, hihi.
Sirius Black, samozvaný "Milovník" (já bych spíš řekla "Chlípník"), měl pod každou rukou jednu holku, ani nevim odkaď jsou, podstatný bylo, že na něj čuměly jak na svatej obrázek. James nekrytě zíral na Lily. Peter slintal nad vůní jídla, která se plazila z Hradu. Lily sledovala McGonagallovou, která snad poprvé v životě popotahovala. Já pokukovala po Remusovi. Nenápadně. Ten se díval na Brumbála a co chvíli něco prohodil s Jamesem, posléze se oba chechtaly jak blbý. I když Potty byl občas tak zahleděnej do Lilku, že Rem mluvil do dubu.
Popravdě řečeno, nejvíc jsem se těšila, až konečně skončí tahle estráda, oni budou muž a žena, a my budeme mít volno. Teda až pohostině, ta se snad taky povede. Ňahaha.
"Hej," drcla do mě Lily.

"Co je?"

Maličko mi naznačila, že mi leze bota zpoza šatů. Stáhla jsem si o kousek sukni a pohoda. Odmítla jsem totiž kranfleky a jiný hrůznosti, takže nezbylo nic jinýho, než sehnat nějaký slavnostní botky, že ano. Jenže v Prasinkách... Je kulový. Balerínky nikdo neměl, moje piškůtky jsou zaprasený z bláta, když jsme si s Lily (musela jsem ji šíleně dlouho překecávat) hrály na blátokačky a vlítly do břečky před Hradem. Nesmějte se, bylo to očistný. Jen jsem na ty boty zapomněla. Mírně. Tudíž zbyly akorát tak pantofle, ponožky, výroba bot (nejsem švec), nebo gladuely.
O metr a půl vyšší než obvykle jsem teda vyrazila oněch gestpáckejch holinkách spolu s takovou světlou, lehkou sukní a k tomu udělanym svršku.
Nejlepší je, že dneska přijdeme o dvouhodinovku lektvarů. Musela jsem se pochlubit.

"Ano," prohlásila ta naše učitelka bradavická a skončila v polibku s novomanželem.

"Studenti, teď přišel čas na naši hymnu!" zahřměl si Brumbál, asi má nahromaděnej stres, a my byli nuceni zpívat a zpívat a zpívat, až se mi z toho rozbrněla pusa.

+*+

Houpalo se to ve vzduchu. Nadcházející zima. Docela se těšim i na ten odporně mokrej sníh. Svatba, která byla v říjnu, už se dávno zapomněla, Bradavice maji krátkodobou paměť. Za tu dobu se mi celkem zvlnily vlasy. Fakt. Asi to bude tim dešťosněhem, co pomalu, ale jistě začíná padat čím dál víc z našedlý oblohy. Hlavně se musí sehnat něco na Vánoce. Přeci jen - je Prosinec.
Řeknu Lily, půjdem do Prasinek, až nás tam zase pustěj'. Určitě tam všude bude výzdoba, světýlka a halda stromků. Plus punč s grogem. A ta nádherná vůně, atmosféra, prostě všechno. Nejspíš i pojedu domů, což se zdá bejt jakž takž pohodový.

"Hele, nechceš na pár dní přijet k nám?"

"Jakože po Vánocích... Ke konci prázdnin? Tý jo!"

"No jo," smála se na mě Lily vybělenejma zubama a já se začla stydět, že nepoužívám mudlovskou pastu Colgate White, ale kouzelnickou Antikaz třaskavý, která vám praská v puse. Pokaždý je to zážitek, čistit si zuby timhle. Ale nikdy nezkoušejte kouzelnický kartáčky, ony jsou ty chlupy na nich živý, takže vám rejděj v puse a samozřejmě, že to stihlo pár lidí zadávit, ovšemže s tim Ministerstvo kouzel nic nedělá a nechává chudáky lidi dusit při čištění zubů. Fakt je, že to prošmejdí dost rapidně, takže ani nepotřebujete další čištění po celej zbytek života. Ale to je prasácký.

"Poslala bych ti sovu, kdy, páč Petunie má odjet na zbytek jejích prázdnin ke svýmu klukovi, tudíž bude klid."

"Jasně, šéfe, já si počkám," zasalutovala jsem a táhla jí za ruku pryč z Velký síně, rovnou do učebny Obrany.
+*+

Objímaly jsme se s Lily, jako kdybychom se už neměly nikdy vidět. No jo, zima, lásky čas... Kde je Rem?!
Uf, dobrý, jde spolu s tim Pobertovskym gangem ke zdi. James bydlí dvě ulice od našeho baráčku, takže nepochybuju, že je někdy potkám na městě. Skoro každý prázdniny jezděj všichni k Pottymu, máme to v suchu.
Rozloučila jsem se konečně s Lilkem milovanym a vyrazila k mamce, která se rádoby ležérně a frajersky opírala o naší nabarvenou (matka rádoby hippík...) dodávku. Měla lennonky, po kterejch marně léta toužim, dost podstatně barevný šaty a k tomu na nohách piškůtky. Každá bota jiný barvy, ta pravá neměla zavázanou tkaničku. Zajímalo by mě, kde je otec anarchista. Jestli na nějakym pochodu nebo na právě založenejch mudlovskejch Sexuálních pistolí, nadšeně mi o nich psal do Bradavic. Divná rodina. Za našim hekajícim vozem se každej otáčel. To auto snad ani nechrčí, ono prostě heká. Hrozný. Mamka zavřela okýnka, pustila v kazeťáku na baterky, páč rádio nám ukradli loni v léťě, brouky a Hendrixe. Ještě štěstí, že mám mámu až moc ráda na to, abych se za ní styděla. Přijde mi, že má svůj svět, tak ať v ně zůstane, že ano. Vždycky mi skoro všechno dovolí a seance se starejma spolůžákama z Bradavic jsou naprosto skvělý.

+*+

Jelikož máti preferuje jízdu dodávkou spíš, než přemisťování, odhekalo nás naše auto až k Lily. Vylezla jsem ven, zazvonila na domovní dveře, který byly fakt pěkně vyzdobený a vytáhla si z auta kufr.
"Dobrý den," zavolala Lil na mamku, ta na ní jenom zamlženě koukla a usmála se.

Zamávala jsem jí a šla s Lilkem k nim domů. Do nosu mě praštila vůně cukroví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 6. března 2009 v 15:14 | Reagovat

Ehm... zvládáš psát i líp... i když pochybuju, že potom výkonu u bradky dokážu ještě někdy něco ohodnotit kladně... x) Jujky, ale dobrý :D Koukám, že ses decentně rozepsala :( a já dneska nemám čas číst :( Takže hned jak budu  mít čas, všechno to pročtu

2 Mary - Alice Mary - Alice | 5. dubna 2009 v 10:18 | Reagovat

Páni píšeš fakt pěkně už se mocinky moc těším na pokráčko, jen tak dál!!! xD xD xD xD xD xD xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-