jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

7.kapitola, To jsem z toho jelen!

6. března 2009 v 12:03 | Zubatá |  Zubatý problém
Starej perex: Zase pro KiVi. Ona mě v týhle povídce podporuje :D
A když jí napíšu nějakej nápad, řekne, zda se jí líbí, nebo jestli je špatnej x).
Díky Kiv x).
(prosim vás, ráda bych se dozvěděla, kdo všechno tuhle povídku čte. Asi vás je málo, ale jestli je to jenom Kiv, tak se asi urazim :D:D ne, co bych tak mohla čekat, že ano? Ale byla bych ráda, kdybyste tam do komentářů napsali "ano, čtu to", to mi stačí x))




7.kapitola - To jsem z toho jelen!


Než mi konečně došlo, že bych se měla dostat co nejdál od toho ochlupence, bylo vytí zase o kousek blíž. Pohnula jsem, běžela dál. Vypadalo to, že běžím pryč od něj, díky bohu.

Nutně jsem potřebovala véču. A jako na potvoru jsem žádnou srnku, ani nic podobnýho necítila, neviděla. Ach jo, měla bych se z toho lesa dostat co nejdřív, páč s Remusem se vážně 'utkat' nechci. Už tak jsem měla co dělat, abych se neotočila za vytím a nerozsápala mu hrdlo. Byl cítit všude. Štípal mě v nose, velmi nepříjemné.

***

Jelen. Statný, voňavý jelen, samotný, beze stáda. Jeden snad bude stačit.

Vystartovala jsem po něm. Kupodivu byl připravený a začal mi utíkat. S tím jsem sice nepočítala, ale stejně rychle jsem se vrhla za ním. Co je proti mě ubohý jelen?

Měla jsem ho těsně před sebou. Nevěděla jsem, zda na něj skočit rovnou, anebo ho hodit na zem a tam ho vypít. Moje první upírská večeře. A já se nemůžu rozhodnout. Přitom je to tak prosté.

Ťala jsem rukou s drápy po jeho noze. Škrábla jsem ho dost hluboko a on zakolísal. Na záda mu dopadl můj loket a on se svalil na zem. Sklonila jsem se nad něj a otevřela ústa. Jako gurmán jsem si nechala jeho vůni proudit do nosu a slastně vrněla. Konečně.

Chtěla jsem uhasit tu žízeň, skoncovat to šílené napětí a být zas týden, dva v pohodě.

Jenže to by do mě nemohl vrazit ten zatracenej pes. Už jsem se skoro napila, když v tom do mě vrazila chlupatá koule. Oblemtal mi ksicht, zatímco se sbíral a výhružně na mě vrčel.

Oba dva bych je zvládla. Ale pes, kterej zachraňuje jelena je něco moc divnýho. A navíc jsem cítila jemný nádech lidského pachu. Byla jsem hloupá, když jsem se nechala unést, ale kdo by mi to měl za zlé. Jeho zvířecí pach byl silnějsí než lidský, proto jsem tomu předtím nevěnovala pozornost. A tohle málem stálo život nějakýho posranýho zvěromága.

Bože, jdi už někam, já chci véču!

***

Konečně nakrmená jsem si vychutnávala vůni lesa, rušil mě jen smrad z vlkodlaka. Pořád tak hnusně štípal, lechtal. Prostě hnus.

Vracela jsem se zpátky a myslela si, že teď už všechno končí. Za chvíli si lehnu a budu v pohodě. jenže to byl ošklivej omyl. Přestávala jsem totiž dávat pozor na cestu. Doufám, že to co nejdřív vyprchá. Takový opojení smyslů. Nevím totiž, jak bych vysvětlovala učitelům svojí nepozornost. Skutečně.

***

Tyčil se nade mnou jako mrakodrap. Nebo jako kopec plne zeleně a sedmikrásek. Ale vůbec tak nevypadal. Vrčel, všechnu srst měl zježenou a bedlivě mě sledoval svýma medovýma očima se zábleskem nenávisti. Ach jo, takový pěkný oči a jak je dokáže zkazit hloupý chlupatění o úplňku.

Já jsem nejspíš vypadala obdobně. To víte, pudy se nezastavěj. Ale stále jsem si zachovávala alespoň kousek svého lidského já. On očividně ne.

Pomalu, rozumějte krokem polomrtvého šneka, jsem se posunula o pár kroků dozadu, pryč od něj. Namísto toho, jak jsem si přála, aby ustoupil, nebo aby se ani nehnul, udělal dva mohutné kroky směrem ke mě a máchnul tlapou.





Spadla jsem na zem a narazila si loket o nějakej blbej kořen. Zase se ozvalo moje štěstí.

Nemá žádný zkušenosti s bojem. A nějak nechci mít. On je očividně taky neměl, spoléhal se na svojí mohutnost a sílu. Bod pro mě. I když nevim, jak toho využiju, když nic neumim a nic jinýho než sílu, ostatně jako on, nemám. Možná ještě rychlost. Muhahaha.

Znovu se rozpřáhl, chystal se k druhému úderu. Já, stále ještě na zemi, jsem jaksi neuvažovala o tom, že bych se mohla zvednout a být tak v trochu lepším stavu.

Ten hloupej jelen ho nabral parohama z boku. Chlupáč ho kopnul a něco ošklivě zapraskalo. Pes se rozeběhl k paroháči, kterej tam jen tak ležel a očividně měl zlomený žebra. Vlkouš si jich dál nevšímal. Zaměřil se na mě.

Panno Mario na nebesích, prosím, pomoz mi.

***

Konečně na nohách jsem uhýbala jeho útokům, seč mi síly stačily. Myslím, že jsem si vedla dobře. Dvě škrábnutí je dobrej výkon, ne? Zatím mě nenapadlo, že bych i já mohla škrábat a plácat.

Ale když mi podkopnul nohy a hrozivě se nade mnou skláněl, uvědomila jsem si, že jediná možnost, jak se dostat z tohohle lesa hrůzi, bude oplácet mu stejnou mincí.


Na ruce jsem ucítila něco hnusně mokrýho. Oh, on mě poslintal! To je nechutný.
Vymrštila jsem se nahoru a dala mu pěstí do břicha. Dobrý, začínám mít praxi.
Každopádně to zabralo a já tak měla čas se připravit na jeho další rozzuřenou ofenzívu.
Jakmile se zase narovnal, nekoukal na mě naštvaně, koukal na mě nenávistně, nasraně...
Umím si udělat přátele, že?
Strašidelně vrčel a vyrazil proti mě. Rukama přitom máchal, jako by pral prádlo. Asi to byl pokus o rozsápání mé milé osoby, kterou každý miluje.
...
Dostala jsem se za něj a praštila ho do zad. Pak jsem ho ještě kopla do míst, kde by měl být zadek a on kleknul. Hodnej (pejsek).

To mě přivedlo k otázce. Mají vlkodlaci koule?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Zubatý problém?

jo
trochu
ani ne
vůbec

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 7. března 2009 v 19:46 | Reagovat

ééé, co říct???? Přiznám se, moc jsem tuhle kapitolu nevnímala, protože mě pořád na icq někdo otrvauje a já jim neustále musím psát že na ně nemám čas, protože si dělám věci do školy (tak zní verze pro rodiče a otravné otravy) x)...

Ale ta poslední věta mě pomalu srazila do kolen... teď jen doufám, že můj výbuch smíchu nevzbudí u maminky podezření, zda-li si skutečně chystám referát na karboxylové sloučeniny x) To totiž není zrovna nejvtipnější téma x)

2 lgdvehfqx lgdvehfqx | E-mail | Web | 14. června 2009 v 2:38 | Reagovat

s3Ufvs  <a href="http://kjbnhvblgyzg.com/">kjbnhvblgyzg</a>, [url=http://wgkvditgmxyl.com/]wgkvditgmxyl[/url], [link=http://rxrgitoebqep.com/]rxrgitoebqep[/link], http://oirpwuytoccc.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-