jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

5.kapitola, Za Všechno můžou knihy

6. března 2009 v 11:44 | Zubatá |  Zubatý problém

Další opravená :), chci už to mít z krku zkoušet psát dál. Kapitola je opětně (zas a znovu, pořád dokola) dosti divná, ale každopádně mi přijde daleko lepší než všechny před ní (přeci jen je to první kapitola psaná do webgardenu :D).



5.kapitola - Za Všechno můžou knihy


Odložila jsem poslední knížku. Byla jsem vlastně zděšená - dozvěděla jsem se, že se upíři i vlkodlaci mohou proměnit ve své "druhé já" kdy chtějí. Ale uplně mě dodělalo, když jsem v tý pekelný knize našla něco jako návod na proměnu, s obrázkem proměněného upíra. Vypadal tak strašně děsivě! A to radši nezmiňuju vlkodlaka. Aspoň vim, proč byla uložená v omezenym přístupu a ještě pěkně vzadu.

***

Další den byl brutální. Byla jsem vyvolaná z Lektvarů, Jasnovidectví a z Formulí. Black s Potterem na mně neustále nenávistně zírali a uráželi mně. Naprosto nechutné. Chtěla jsem je vykastrovat. Remuse jsem potkala ve sklepení po cestě na lektvary. To bylo taky povzbuzujicí. Další kandidát na kastraci byla Lily. Sice by se mi u ní ta kastrace nemusela dělat zrovna nejlíp, ale nějak bych to zvládla. Ona si totiž dovolila mě na večeři polít nějakým sajrajtem co pila. Šikovné děvče. Radši jsem se hned zvedla a odšinula si to do pokoje. Momentálně se snažim usnout, ale ty knížky mi prostě vrtaj hlavou. Sbíječka mi tam pořád dělá "brmvrrbrm..." Divim se, že ty silničáři ještě nespěj, vždyť pracovní doba je nějakejch 8 hodin.

"brmvrmbrnn..."

"brnfff"

"bbrr...___"

***

"Hu!UH!BRN!" s timhle veselym zahuhlaním jsem vystřelila z postele.

Nejspíš se na tom podepsala sbíječka. Počkat. Je nějaká tma. Pro jistotu jsem vykoukla z okýnka. Ó ano, probudila jsem se někdy bůhví kdy a málem ještě probudim Lily, jsem to ale exemplář. Takže jo, zalehnu a budu spat. Tečka. Konec. Nic víc.
...
A zase se chovám jako debil. Že nevíte, co jsem udělala? Áno, otevřela jsem jednu z těch zlostnejch knih.
Pokračovala jsem v knížce, popisujou tam prakticky všechno - jak správně zakousnout, proměnit se, a tak dále. Zajímavé. Nechutné. Do týhle chvíle jsem si myslela, že mně už nemůže nic překvapit.
Dočteno...zase.

***

Krásný tohlencto. Dneska máme jako první Dějiny, takže si ještě chvíli pospim, hned potom Formule a pak Obranu. To snad zvládnu. A tak jsem šla, šla a nevšímala si, že se mi jde nějak lehce. Občas se na mně někdo podivně zadíval a některý holky se začly chichotat. To mě ale nevyburcovalo k žádný aktivitě. Normálně jsem si sedla a Binns začal vykládat... Chtěla jsem si vyndat sešit a začít si něco čmárat, nebo napsat jakousi poznámku o trollovi, který se vzepřel proti režimu, ale moje brašna byla fuč. Pryč. A jak jsem si konečně všimla, moje boty taky. Jestli moje nový tváře uměj rudnout, tak bych mohla konkurovat ředkvi.
Dobře, boty ještě nejsou tak strašný. Taky jsem mohla přijít bez kalhot nebo trička. Ale stejně. A ještě ta brašna. Bože, jsem to ale kráva. Moooooo!

"Pančtelimůžusiprosimvásdojítprobrašnunějakjsemjizapomněla!" vyhrkla jsem rychle.

Binns jen zmateně zamrkal a uvolnil mě. Vyběhla jsem ze třídy a schody brala po dvou.
Když jsem konečně dorazila do Nebelvírské věže, nikde nikdo, vyběhla jsem do pokoje, nandala si boty a popadla brašnu. A pak jsem si jich zase všimla. Knihy, co se nevině válely na stolku. K něčemu mě to začlo ponoukat. Lákalo a vábilo moje smysly. Udělala jsem pár kroků vpřed a popadla je do rukou. Teď už jsem byla tak dychtivá, že mě nezastavilo ani skoro neslyšné zavolání mého jména. Brašnu jsem pohodila zpátky vedle postele a otevřela první z nich. Spěšně jsem nalistovala stranu s popisem proměny. Rychle jsem očima přeletěla stránku a otevřenou ji položila na peřinu. Sama jsem si stoupla nad ni, abych se mohla ve stoje přeměnit a zároveň zírat do knihy, aby vše proběhlo správně. Z četby jsem věděla, že se to napoprvé nemusí povést uplně dokonale a nebo vůbec, ale chtěla jsem to jenom zkusit.

Stálo tam, že se mám soustředit jen na obraz sebe sama přeměněné.
To mi celkem šlo. Dalším bodem napnout celé tělo a burcovat svoje prsty, aby se prodloužili do drápů...

Cítila jsem zvláštní brnění po celém těle. Ze zad mi něco rašilo a prsty byli čím dál lehčí.
Košile, kterou jsem dneska vyhrabala z kufru jakožto slavnostní oblek, se začla rozepínat, některé knoflíky spíš odletěli. Kalhoty mi zůstali asi jako jediné. Ostatní ze mě spadalo jak švestky na jaře. Otevřela jsem oči. Moje prsty vypadali přesně tak, jak v knize. Podlouhlý, kostnatý něco s ostrym drápem, samozřejmě na konci. Na zádech byla jakási atrapa netopýřích křídel. Nebyly úplný a blána mezi nima byla hodne slabá. Navíc vypdaly spíš jako od mouchy. Na rtech jsem cítila své dva špičáky, o hodně delší než normálně.

Mojí mysl začla ovládat touha po krvi. Ale neovládla mně naplno, kladla jsem to za vinu nedokonalé přemněně. Prostě něco jako hlad... Nebo žízeň. Ehm, mohla bych se zase pěkně rychle přeměnit zpátky. Nechci riskovat. Začla jsem si vyprazdňovat hlavu, to je hlavní bod, pak už jen zas představa sebe samé jako normálního člověka. Skoro to samý jako předtim. Křídla jsem měla pryč a prsty se pomalu scvrkávály. Byla bych se dopřemněnila, kdyby do pokoje nevtrhla Lily.

"Kde ses toulala? Binns mně za tebou vyslal, už je skoro konec hodiny".

Moje prsto - drápy se přestaly měnit. Rychle jsem je schovala za záda, aby si jich Lily nevšimla. Usmála jsem se na ní, ale ona na mně jen poděšeně zírala. Očividně mám moc zlověstný zuby.

Mojí mysl začla ovládat touha. Touha po Lilyině krvi.

Udělala jsem jakési dva kroky směrem k ní. Moje druhá plovička si všimla, že Lily je nějaká zkamenělá, ale než to stačila jakkoli vyhodnotit, první se do ní pustila.

Takže jsem teď stála asi tři metry od Lily a kejvala se ze strany na stranu. Ta vám má pud sebezáchovy. Pořád tam totiž stála. Asi to budu muset zvládnout sama samotinká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Zubatý problém?

jo
trochu
ani ne
vůbec

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 7. března 2009 v 19:29 | Reagovat

ten začátek je trochu zmatenej... no trochu víc x) Ale jak se člověk dostane k té fázi "nemám brašnu" už je to zase naprosto perfektní x)

2 oqivkco oqivkco | E-mail | Web | 28. května 2009 v 20:58 | Reagovat

fE4viz  <a href="http://vayudtwcunuj.com/">vayudtwcunuj</a>, [url=http://esqsiwkktwup.com/]esqsiwkktwup[/url], [link=http://netukoljzgno.com/]netukoljzgno[/link], http://ofcvmkjetvmk.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-