jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

4.kapitola, Prací prášek

6. března 2009 v 11:27 | Zubatá |  Zubatý problém
Konečně další "opravená" kapitola. Je nic moc. Myslím, že (jak řikala Kiv :D), jsem trochu víc změnila styl psaní a hlavně se pořádně naučila pravopis a další nezbytnosti. Kapitola je o polovinu zkrácená, Bella není taková Mary Sue, jako byla v neopravené verzi jsem o chlup spokojenější. Ale stejně, celá povídka se mi zdá moc divná. Stydím se, co jsem o vůbec psala za bludy (objevila jsem vystihující: "přikrila" a spousty dlšího :(, nechutný...)



4.kapitola - Prací prášek

Vešla jsem dovnitř. Inu, měl to tady útulný. Předtím jsem si toho moc nevšímala, že ano.
Radši jsem si sedla do pohodlně vypadajícího křesílka.
Tohle nebylo pohodlný, tohle bylo něco víc. Jako kdybych se propadala do převeliký změti peřin, pročemž by každá byla vypraná v Silanu.

Táá hébkóst!

Bože všemohoucí, úžasňácký. Takový křeslo mít doma, tak si pískám Lady Carneval.

Tamtydydýý tamtydydydidam... párarara.

Budu se muset Brumly zeptat, kde ho koupil. A čim ho čistí. Tesco? Hypernova? Nebo někde jinde než v mudlovskym obchoďáku?

Když už bych někam vlezla, tak bych si tam mohla koupit i ten Silan "pro jemnost a svěžest" a možná i Ariel. Nebo Persil? Toť otázka.
Jehovo, pomož mi. Taky bych se mohla vrhnout do nějakýho náboženství. Abych se obracela pořád na toho samýho boha.

Hysterie se dostavuje.

"Tak slečno, co mi nesete?" vyrušil mně Brumbál z velmi důležitého přemítání o pracích prášcích a naboženství.

Sice jsem si dost podstatně jistá, že ví přesně, co mu nesu, ale přesto jsem začla chabě vysvětlovat situaci a zdůraznila, že Abbotová má neskutečnej ječák.Vypadal pořád stejně. Nezaujatě a přesto vám něco v něm dávalo jasně najevo, že vám rozumí a baví ho poslouchat vaše problémy s kloubama a prostatou. Pan psycholog. Ale mohl by mi něco říct, nějakej svůj názor. Nebo alespoň to, že už můžu jít.
Máte rádi humry? Já ne. A co krevety? V podstatě nic z toho nejim, ale zeptat jsem se mohla.

"Tak slečno, myslím, že to bylo zbytečné vás sem posílat." to jsme dva, podejme si ruce na znamení soudružnosti, bratře soudruhu. Soustruhu. Pstruhu.

Na to jsem se napřáhla s rozevřenou dlaní směrem za stůl. Chvilku na mně pn velký Ředitel koukal, možná pobaveně, to už nevim, ale nějak koukal. To vim jistě. Pak prostě natáhl ruku a potřásl si se mnou. Usmála jsem se. Nu což, jednala jsem spontáně, než mi něco stačilo dojít, už jsem mu třásla pravicí. Ale měla jsem pocit zadostiučinění. Hehe.

"Jsme na tom stejně, pane profesore," zase jsem se uculila. Pro jistotu.

"Tedy, řekl bych, že už můžete jít"

"Nashle." A jenom mi kejvnul.

Celkem jsem pospíchala. Za chvili by totiž měla končit Obrana a pak do žebříku na půdu - další hodina je Jasnovidectví. Heuréka. Je tam sice největší vtipnost, ale jinak strašný vedro a spavá atmosféra. Madam Loolen, jak si nechává říkat, je naprosto šílená ženská. Vždycky řekne hrozitánskou blbost a pak cela zbělá, když se to nevyplní.

Vypadá jako magor. Má neustále vykulený bulvy a našpulenou pusu. Všechny si měří vystrašeným pohledem. Buď je to z těch jejích věšteb nebo má fobii z lidí.
Jen co jsem se připojila k Lily, už mě, ani nevím jak, stačila zsypat haldou otázek. Co jsem se dozvěděla, proč jsem se dozvěděla, jak jsem se dozvěděla... Fuj.
***

Rozhodla jsem se, že zajdu do knihovny. Přeci jenom bych si mohla zjistit něco víc o sobě. Lily celá nadšená slíbila, že půjde se mnou.

Lily se probírala knížkama, který zřejmě potřebovala na učení. Já si našla dvě útlý knížečky, ve kterých by se možná něco dalo najít. Kždopádně jsem si je nenápadně sbalila do brašny, protože bez výslovného dovolení madam Pinceové se knihy nemůžou odnášet. A než abych jí tady vysvětlovala proč to a tamto, tak to radši udělám po svym. Ještě jsem zabrousila do omezeného přístupu, povolení jsem ještě pořád měla. Tam jsem našla jednu, která sice nijak vábně nevypadala, ale když jsem ji zběžně prolistovala, zjistila jsem, že má dost obsáhlé informace. Snad se Lily nebude zajímat. Nechtěla bych, aby to věděla.

Zrovna mi Lil zaklepala na rameno, že už má dost, že bysme mohly jít. Hodila jsem tu třetí knížku ke zbylým dvoum a šla ní. V pokoji jsem pohodila brašnu vedle postele, sedla si na postel a přikryla si nohy peřinou. Pak jsem se jenom opřela o zeď a začetla do právě získaných knih. Do právě získaných překvapení a nových objevů. Do nových možností... Muhahe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 7. března 2009 v 19:24 | Reagovat

Hej tak to mě dostalo... Ona jde na kobereček k řediteli a x)x)x) přemjšlí nad tím, kde se dá koupit to křeslo x)x)x)x Pak to s tím práškem x)x)x)x)

Tak z toho sem nemohla x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-