jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

5.kapitola, Pneumatický kladivo

7. ledna 2009 v 21:35 | Zubatá |  Haf je mocné
Tak, po dlouhé době... překvápkooo :D. Já vim, je divná. Bez čehosi. Opětovně suchá. (Ale jinak je celá tahle povídka tak trochu parodie, takže jí neberte moc vážně.) Omluvte chyby, jsem nehorázně ospalá, mám trochu přehozenej režim. A navíc novou klávesnici, je pěkně zatuhlá. Díky za jakýkoli komentáře, už pracuju na dalších kapitolách :).
Miluju vás, všechny, do jednoho x), brou noc.


5.kapitola - Pneumatický kladivo


Hezký probuzení... někdo mi mlátí gumovou palicí do hlavy a odmítá přestat. Přestaň, přestaň, přestaň....

,,Přestaň!"

,,Cože?"

,,Kdosss? Přestaň mlátit... mě tou palicí!" a zašermovala jsem rukama. Oči pořád slepený jak vteřiňákem.

,,Hele, já nic. Vidíš snad, že bych měla nějaký kladivo?"

,,Hrrr...," zarachtala jsem se do peřiny a připlácla si hlavu polštářem.

***

Mžourám, nic. Mžourám víc, stále nic. Mžourám naplno, velká rána na oko. Konečně se mi povedlo rozplepit oči. Hrozná námaha. Možná bych si na to měla znova lehnout, ta gumová palice odmítá přestat. Ještě pořád. A ještě ke všemu totální okno. Absolutní výpadek, kdybych před sebou na nočnim stolku neměla fotku mě a Lil, nevzpomněla bych si, kdo jsem a jaký mám číslo boty.
I když tu botu bych mohla vynechat. Třeba byste se zděsili, že ano - to číslo by vás převálcovalo jak jelen v říji, věřte mi.
Když jsem se konečně zvedla z postele a stál na nohou bez pomoci stolku, přišla na řadu hygienička. Myslela jsem, že se v tý koupelně zcvoknu. A ještě na sebe nastříkat voňavku, to byl teda nápad. I bez toho mi hlava plánovala v nejbližší možný době explodovat jak Hirošima.
Lily na mě čekala dole ve společence, takže naštěstí pro ni jsem si na ní nemohla vybít negativní vzteklinu. Ach jo, život je někdy krutej. Fakt, že je to vlastně nejspíš jenom moje chyba neuznávám. Nezvratnej osud, vole.

***

Vyučování se zdálo bejt nekonečný, pořád jsem se vrtěla na místě, svírala si hlavu rukama, myslela na tátovu dílnu a obří kleště. Jakmile jsme ale dorazily s Lil na pokoj, vyndat si učebnice (zvrácený rameno z pitomý brašny, příště chci batoh), vytáhla se na mě milá zlatá kamarádka na život na smrt, která jí co chvíli ode mne nemine, nějakou flašku. Pokusila jsem se protestovat, ale bylo mi řečeno, že ta čirá tekutina, páhnoucí po lihu, mi má pomoct od kocoviny. Co bych byla za vděčného klienta, kdybych neochutnala.
Samozřejmě se mi udělalo líp až po hodině, ale i přesto jsem se v jednu chvíli chtěla na Lil vrhnout a celou jí zulíbat. Áhhh...
Gumový kladivo vs. Isabella Claynová - 1:2
...

Večeře, má milá večeře. Když už mi nebylo tak neskutečně blbě, proč se nenacpat, že ano. Takže zase k prasknutí. Sice na mě pár lidí divně mrklo, ale co si s nima dělat hlavu. Žiju, bych jedla.
Málem bych zapomněla - Black, ten debil s řasama až do pečenýho kuřete na druhym konci stolu, se pořád culil. Na mě. Ale copak já za to můžu? NE! Nic si nepamatuju, a ani pamatovat nechci. Jsem znechucena sama sebou a hodlám se z tohohle období co nejrychlejc vymontovat. Jestliže bude zapotřebí, tak i s kladivem a šroubovákem. (+malou hroudou kakaa, tady v Bradavicích ho dělaj hrozně dobrý.)
Ach ano, možná někdo z vás vytušil. Ve Společence jsem se jim nevyhla. Všem těm problémům.

,,Claynyyy.. híííí," chechtal se na mě jak na idiota Black.

,,Odpal."

,,Já okna nemám. Nikdy." a zdvihnul to svý obočí severskýho grizzlyho.

,,No, tak já občas jo. Nějakej problém?"

,,Mohl bych ti o tom vyprávět, čéče."

,,Budeš mi nadávat? Tak to hezkypěkně friťák na tebe!"

,,Friťák? Co to je?"

,,Bello, jsem ospalá jak prase, pojď si lehnout..." zatahala mě za rukáv Lil a mě bylo jasný, že tady rozhodně čas ztrácet nechci.

,,Ospalá? Vždyť je sedm!" rozčiloval se pan řasa, že mu končí "zábava".

,,Jsem přežraná, vospalá a nejradši bych někde vybila svůj nerv, měj se krásně, trotle." teatrálně jsem do toho zívla, aby bylo jasno.

,,Co? Pfff... ale...!" aha, jeho tupost je snad vyšší, než jem si kdy myslela.

,,Di se bodnout!!" Konec, utrum.

Jdem spát. Zííííf, muhaha.

***

Na snídani krásný pohled na Rema, jeho následné odvrácení se a ponoření hlavy do hroudy krupicový kaše. Zvedlo mi to sebevědomí. Takhle někoho rozhodit se mi dlouho nepovedlo.
Inu, celej ten nudnej den začínal mít spád až odpoledne. Bylo nám totiž řečeno něco v tom smyslu, že máme po obědě čekat, bude nám prej sdělena údálost velkejch rozměrů.

Nedočkavostí jsem si rejpala nehty. Co když to bude ples? Nebo výmenný pobyty? Nebo jiná blbost? Nezvládám to. Ne, ne, ne a ne. Nic takovýho nechci. Jen ať nejsme po dvojicích, moje štětí by se určitě zase ozvalo. Jako obvykle, tak s kýmpak bude Isabellka? Ťutli, ťutli, s kýmpak asi? S milým, a vždy příjemným jak nit v zubech, mistrem svého oboru Blackem. Nebo nějakym úchylem z Mrzimoru, tam je jich jak banánů - v poslední době se všude vyrojily banány. Nejenže straší na chodbách, ještě všem lezou do postele a ničej obrazy. A jsou snad ve všem jídle, co se vyskytne. Nějakej banánovej bandita, či co.
Plácy, plácy s jasnym vykřičníkem v každym tlesknutí. Brumla se snaží ujednat pořádek v rozvášněnejch diskuzích pubescentních studentů. Tuším, že od Pottyho se ke mě donesla zvěst o tom, že se budou pořádat orgie ve velkym. Samozřejmě, že učitelé se zapojej taky. Zvláštní představa...

Plácy, plácy.... třísk o skleničku - neurotická McGonagallová se znovu ozvala. Jak jinak.
Ale nastalo ticho. Někdo z Havraspáru spadnul z lavice. Všude hrobový mlčení a všichni npjatý jak struny.

,,Ehreeehr, zatracený banány, mám z nich hleny.... Minnie, podala byste mi prosím plivník?"

,,Jistě, Albusi." a dala si symbolicky ruku před pusu, aby jí nikdo neslyšel.

,,Žáci... žáci, žáci, žáci. Ehm, začněmež. S radostí v srdci vám oznamuji, že pan profesor Whatson si bude brát profesorku Muirovou. Svatba bude uskutečněna nazítří a oba profesoři si přejí účast veškerého momentálního žactva na jejich obřadu, který bude na pozemcích, nejspíše někde u rybníka... toho... tý vody, že ano. Z čehož plyne, že vám na celý den odpadá vyučování. Děkuji, můžete se rozejít."

Takovej hukot z masy lidí valící se ze Síně, jsem ještě nikdy neslyšela. Pískalo mi z toho v uších. Svatba, pche. Tam se nic výraznýho nestane. Bude to nuda. I když.... nějaký holky se určitě rozbrečej a Black s nima, aby držel krok. Takže bude se komu smát. Ááh, už se těšim mnohem víc. Aspoň že nám to učení odpadne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daizyyy Daizyyy | Web | 9. ledna 2009 v 16:31 | Reagovat

Tohle bych nazvala buď iracionální abstrakce a nebo totální blbost x)

Každopádně je to naprosto dokonale šílený a sympaticky praštěný :}

2 KiVi KiVi | Web | 12. ledna 2009 v 18:44 | Reagovat

Já si přečetla celou povídku, protože jsem si to už nepamatovala a jsem grogy :D:D:D.....Ta minulá kapitola je luxusní :D Tahle trochu zaostává, ale těšim se na tu svatbu :D:D....A co Remie? Nějakej pokrok už!...A nějaký rozplývání...Měla by bejt nadšená když přiklusal z ošetřovny ne-e?

3 Polgara Polgara | Web | 16. ledna 2009 v 22:01 | Reagovat

Vrr, tě zastřelím, takhle mi zničít bránice, jako parodie vskutku povedené

4 Lizz Lizz | Web | 16. dubna 2009 v 12:56 | Reagovat

jako parodie výborný..xD ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-