jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

2.kapitola, Je to tady

27. ledna 2009 v 21:58 | Zubatá |  Zubatý problém


Ach jo.
Překousněte první tři kapitoly, pak by to mohlo být lepší O:)



2.kapitola - Je to tady

Když jsem se probudila, zjistila jsem, že vnímám svět okolo sebe ...jinak. Ano, správný slovo. Některé barvy byly více syté, jiné zas pobledlé, ale to nebylo nic vůči všem těm vůním, pachům... Jakmile se ke mně priblížila Pomfreyka, pocítila jsem pach její krve. Úplně mi to zatemnilo mozek. Byl nasladlý a já se musela držet, abych na ni neskočila. Svírala jsem prostěradlo, zírala na ni, můj horní ret se ohrnoval a odhaloval tak zuby. Mírně jsem na ni zachrčela a po čele mi začal stékat pot.
Nějakej deodorant na čelo, hm?
A pak na chvíli temno. Něco mi teče po bradě. Proboha! Snad neslintám!

,,Je mi to líto, zlatíčko, ale v tom lese tě kousl upír. Bůh nad tebou držel chranou ruku, jinak si to nedokáži vysvětlit. Je z tebe to samé co z onoho násilníka, ale nejsi mrtvá!" vysvětlovala trochu zmateně.
A já se v reakci na její slova - co? No jasně, rozbrečela.


***

,,Čočková polévka," vyhrkla jsem a sotva se Chrlič otevřel, vyběhla jsem točité schody.

Slušně jsem zaklepala a zpoza dveří se ozvalo hodně tlumenné ,,Dále."

,,Dobrý den, pane profesore."

,,Ahoj Bello," usmál se Brumla. ,,Ano Bells, jsi upír, já vím, a rozhodně to nebudeš mít lehké. Už jsem informoval tvoje rodiče a ačkoli byli překvapeni, nechystají se tě vyhostit z rodiny. Madam Pomreyová ti jistě osvětlila situaci, nemám pravdu?" usmál se na mě povzbudivě.


Jenom jsem kejvla, víc nemělo cenu.

,,Tak to by jsme měli. Rozhodně vás nevyhodím ze školy. Už jednomu studentovi jsme dali šanci," mrkl na mě

,,Kdo to je? To znamená, že tady nejsem jediný... uh, upír?"

,,Ne, ne, ne... Slečno, nebuďte tak dychtivá. Myslím, " svraštil přitom obočí, ,,že poznáte sama, o koho se jedná," a přitom si mírně povzdychl. ,,Ale rozhodně se nesmíte unáhlit, zachovejte chladnou hlavu."

Mávnul mi, že teda konečně můžu jít a já s hlavou plnou, že by mi i klidně mohla každou chvíli explodovat, odešla zpátky do Společenky.


***



Vešla jsem do Společenky a znovu se mi vybavily všechny ty pachy. Mám silnou vůli, tohle zvládnu. Utěšovala jsem se. Jasně, ani jednou nezapochybovat o svý šílený sebedůvěře. Moc vratký.

U krbu seděli všichni čtyři Poberti a psali úkoly. Sirius a James nenápadně opisovali od Remuse aPéťa e nakl - Remus!
Bože, ta směsice, pachů, vůní, nebo čeho, mě doháněla k šílenství. Měla jsem pocit, že ho musím zabít. Rozsápat mu hrdlo, až na slizkou bílou páteř, rozdrit čelist.

Byl proti mě, vším. Pomalu jsem začínala chápat. Vlkodlak. Odvěký sok. A pěkně smrděl.

Vydešeně, nepřátelsky a tázavě se zrychleným dechem a pootevřenými ústy jsem na něj zírala a zatínala pěsti, abych se na něj nevrhla. Pomalu jsem chrčela, začal mi cukat horní ret.
Můj druhý hlásek v hlavě mi napovídal, že se měním na krvelačnou bestii, že tohle nemůžů, ale pomalu ho vypudil ten první, který mi jasně říkal opak.
Remus se náhle otočil, shodil přitom kalamář s brkem.
Začal vrčet, držel se rukama křesla. Nechutila jsem se mu steně jako on mě.

,,Hej, Náměsíčníku, co se děje?" zeptal se poněkud vystrašeně Potter.

Rem nereagoval a dál na mě zíral, já jsem se nahrbila a chrčela.

- Black zatřásl s Remusem, ale ten se mu vytrhl a vyskočil na nohy. Já se napřímila a vyšla k němu, opatrně, jako dva bojovníci někde ve středověku, jsme okolo sebe kroužili, chvíli jsme se zastavili, dívali se na sebe.


V minulym životě jsem na stopro byla mistr Joda. Ne, kecám, Mistr Yogurt. Jenže pak zase...

Black mě popadl za ramena a rychle mě odhodil do rohu společenky. James chytnul Remuse a rychle, aby se mu nevysmekl, s ním praštil o křeslo.

'Snad se proberou' mysleli si...

Ucítila jsem náraz. Byla jsem v rohu. Rozhlédla jsem se kolem. Tři Poberti a Remus. Nutila jsem se nemyslet na jeho krev, na jeho odpudivý pach.
Ležel u křesla a vypadal podobně jako já. Zřejmě se snažil ze všech sil vypudit myšlenku na mě. Na tu se kterou se tady málem pozabijel. Přede všemi... Sklonil hlavu a začal si nadávat, chvílemi to vypadalo, že se možná rozbrečí.
Nejspíš jsem nevypadala o moc líp. Takže jsem se zvedla a odešla spát. Radši. A v noci nepůjdu za Remem do pokoje, abych mu ukousla nohu. Budu klidně spát. Musim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daizyyy Daizyyy | Web | 28. ledna 2009 v 19:27 | Reagovat

Divím se, že tu upírskou skurečnost vzala tak rychle... Ale když člověk vyrůstá v kouzelnickým světě, asi ho nepřekvapí tolik věcí jako nás obyčejné smrtelníky x) x) x)

Jinak tale kapitola byla co????? nádherná, užasná, brilantní, skvostná, dokonalá, bezchybná, překrásná, čtivá.... ehm... budu potřebovat slovník spisovný češtiny... žádná další chvála už mě nenapadá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-