jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

1.kapitola, Zubatý problém

23. ledna 2009 v 22:30 | Zubatá |  Zubatý problém

Když se na to dívám zpětně, hrůza. Už nikdy po sobě nehodlám povídku číst. Vážně :D. A nechám vás trpět, muhaha!


1.kapitola - Zubatý problém

Dlouze jsem zívla a vyskočila z postele, což mi teda zrovna moc podobný nebylo.
Jak jsem předpokládala, Lily ještě spala a Jessica jakbysmet... Nu což, alespoň budu mít koupelnu pro sebe. Oblékla jsem se, namalovala si oči, vyrobila hygieničku a šla vzbudit holky, které pořád ještě pochrupovaly.


***

"Hej, Bello?" žďouchla do mě Lily při lektvarech.

"Mmm?" a rychle jsem odvrátila pohled od Remuse Lupina - hnědovlasý kluk, který se baví s těmi "Poberty", nebo jak si to říkají. Páni magoři, co si neustále z někoho tropí srandu.

Celkem skvěle ignoruji jejich existenci a vtípky, ale Remus je pojem sám o sobě. Podle mýho je na něm něco chlupatýho. Jestli mě chápete.

"Nezírej pořád na Lupina!"

"Já na něj nezíram."

"Viděla jsem tě! A ještě jsi se ksichtila, jak kdyby tě snad zajímal..."

"Ale-"

"Slečny? O čem to tam zapáleně hovoříte? Rád bych se připojil," zahlaholil Křiklan.

"No, myslím, že nic pro vás, pane profesore," utrousila jsem a pak se radši provinile koukala na své boty, protože Křiklan se nejdřív začal chechtat a pak nasadil přísný výraz s tím, že to nebude řešit.

Zřejmě patřím mezi jeho oblíbence. Lily vedle mne byla celá rudá a nepřetřžitě se chichotala. Moje obočí vystřelilo nahoru, protože mi nic nepřišlo vtipné, ale ostatní byli očividně jiného názoru. Celá třída se otřásala smíchem jen kvůli mojí přiblblý poznámce. No poteš pán Bůh...tak já tady rozesmála třídu.

Tvářila jsem se radši jako nevinost sama. Ostatně jako vždycky.

Po hodine za mnou přišel Black, ano zrovna ten (sebevědomej kretén), a začal se mě vyptávat, jak se jmenuju (je ve stejném ročníku, ve stejné koleji a ještě nestačil zapamatovat vrstevnici, pche!)

"Hele, proč ty máš tak divný vlasy?"

"Neurážej moje vlasy. Můžu tě kopnout?"

"Sem se jenom zeptal."

"Oh, jsem dojatá, že na mne mluvíš. Ty, tak překrásný a dokonalý muž." Jo, již muž, kdo by to do něj řek?

"Viď? Já už myslel, že nedoceníš moji roztomilou jedinečnost." Asi z něj budu zvracet.

"Podívej se Blacku, nudíš mě, otravuješ, zdržuješ, takže se koukej klidit. Nemám čas." A dupla jsem si. Nohou, že ano.
Konečně mě nechal. Vedli jsme opravdu duchaplný rozhovor. Když se nad tim člověk zamyslí, mohlo to bejt horší.
***

Začly Vánoce a já byla nucená nakoupit pár maličkostí spolubydlícím.
Zrovna jsem se probudila a u postele mě čekala hromádka dárků od všech možnejch lidí. Převážně od rodičů, ale taky něco od Lily, možná od Jess.
Oblíkla jsem se a dala se do rozbalování.

"Júúú!" vypískla vedle mě Lily.

"Co je?"

"Mamka mi poslala tuhle sladkou sukni," zamlaskala Lily a já s usměvem, který překrýval moji znechucenost nad růžovou sukní sotva po třetinu stehen, přikývla, jako že je to pěkný.

Dostala jsem nějaké oblečení, knížky a pak samé sladkosti. Potěš Pánbů.

Měli jsme volno a já nevěděla, co dělat.
Zamířila jsem k Zapovězenému lesu. Kdybych věděla, co se mi tam stane, ani bych tam nepáchla a spokojila se s jezerem na školních pozemcích.

***

Les nevypadal nebezpečně, a tak jsem tam vlezla. Chvíli jsem bloumala a pak se radši chytla stezky, abych se měla jak dostat zpátky.

Ačkoli bylo odpoledne, v lese panovala tma a nebeské ticho. Nevadilo mi to, Možná to bylo i lepší.

...cítím závan krve - lidské krve, dlouho jsem nepil... Poddal jsem se touze po krvi. Ohrnul horní ret, mírně zavrčel, moje ústa byla připravena ke kousnutí. Vyskočil jsem z křoví a dopadl na svou oběť. Zakousl se do jejího krk, chutnala naprosto skvěle. Po chvíli jsem skončil a nechal ji jejímu osudu...

...Šourala jsem se lesem, zahrabaná ve svých myšlenkách. Ani jsem si nevšimla, že v porostu okolo stezky něco zachrastilo. Vlastně by to mohlo být naprosto normální, jsem v lese, kde žije všelijaká havět... Když v tom na mne skočila nějaká postava a s chrčením mě přispendlila k zemi. Byla jsem naprosto zděšená. Cítila jsem, jak mi pije z krku krev. Nejspíš upír, domákla se moje jakžtakž přemýšlějící polovina. Po chvíli, která pro mne byla jako celý den, se odlepil a odplul, odletěl nebo snad odešel pryč.

Dělaly se mi mžitky před očima, ale přesto jsem se přinutila vstát. Jakmile jsem se postavila, roztřeštila se mi hlava a pěkně jsem se zakymácela. No nic, snažila jsem se jít ku hradu. Měla jsem štěstí, že jsem nesešla ze stezky, páč jinak bych tady asi chcípla.

Jakmile se na obzoru objevily pozemky, zaplavila mě vlna úlevy.

Konečně jsem tak nějak došla k bráně do hradu a vklouzla dovnitř. Ještěže je ošetrovna hned v přízemí, kousek ode dveří. Došla jsem k Pomfreyce a praštila sebou na volné lůžko.

"Zlatíčko? Copak se vám stalo?" začla na mě.

"Byla jsem v ... lese, jo. Tam. A nějakej temňák, jo, takhle skákal... čéče." vysoukala jsem ze sebe.

Pomfreyová se zděsila, ale hned začla kmitat po ošetřovně a hledala nějaké léky nebo lektvary, to už mi bylo jedno. Chtěla jsem spát a to jsem taky udělala.

***

Rozlepila jsem oči - nejdřív jedno, pak druhý. Uviděla jsem, jak vedle na posteli sedí Brumbál a vedle něj Lily. Ooo, někdo si o mě dělá starost. To potěší.

"Slečno, až vás madam Pomfreyová pustí, stavte se u mne v ředitelně, heslo je ,čočková polévka'."

"Jasný," zachroptěla jsem a uvědomila si, že mám zavázaný krk a pálí mě v něm. Krk v jednom velkym ohni. Chci Strepsils.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daizyyy Daizyyy | Web | 24. ledna 2009 v 20:53 | Reagovat

Podle mýho je na něm něco chlupatýho. Jestli mě chápete.

Po hodine za mnou přišel Black, ano zrovna ten (sebevědomej kretén), a začal se mě vyptávat, jak se jmenuju (je ve stejném ročníku, ve stejné koleji a ještě nestačil zapamatovat vrstevnici, pche!)

"Viď? Já už myslel, že nedoceníš moji roztomilou jedinečnost." Asi z něj budu zvracet

Byla jsem v ... lese, jo. Tam. A nějakej temňák, jo, takhle skákal... čéče

x) x) x) x) moc pěkný x) x) x) x)

*-*

2 Alice Alice | Web | 7. února 2009 v 20:52 | Reagovat

já která jsem nečetla Potterra s radostí prohlašuji: "Chápu to! A je to skvělé" :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-