jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

2.kapitola - Já herec

25. září 2008 v 21:38 | Zubatá |  Haf je mocné
muhaha :D


2. KAPITOLA - JÁ HEREC

"Jak si to vůbec představujete? Mrzačit studenty, ještě ze stejné koleje!" vřeštěla na nás Mcgonagallová hned po té, co s našima ušima v rukou napochodovala na ošetřovnu.

Přesněji řečeno ke dvoum postelím, na kterých nebyl nikdo jiný než naše spolubydlící. Jelikož jsme byly stále v pevném sevření tý babizny, odnášely naše uši převelkou bolest.

My, zkroucené, až se i Pomfreyová divila, co se to děje, jsme neměly prakticky vzato žádnou šanci na úprk. McGonagallová se nezdá - pod hábitem asi skrývá pěkně vymakaný tělo. Ale ne že by mě zajímalo, asi bych se pozvracela, kdybych byla nucena sledovat její dávno svraštělé "křivky".

Uh, to jsou ale myšlenky. Určitě to proudí z toho ucha!

"Tak vysvětlíte mi to konečně!"

Odpovědí jí bylo naše úpění a následné Lilyino dupnutí nohou. Afektovaná Lily.

"Já vyžaduji důvod tohoto... masakru!"

Tomu se nešlo nesmát. Ty holky měli jen o něco malinko víc pořádnejch bílo čepičákoidních jebáků, než bylo zdrávo a jelikož byly chytré a všechny si je rozdrápaly, měli teď na obličeji krvavé pupeny. Pro naši Pomfreyku žádnej problém, to ona vyléčí hned, ale Mek jí nejspíš ukecala, aby je tam takhle nechala, abychom se mohly stydět.

"Pani profesorko... naše uši" Pokusila se podotknout Lily.

Mek si zaraženě uvědomila, že nás ještě stále drží. Načež nás pustila a my si mnuly uši jak se dalo.

Zrovna když jsem se pokoušela použít k prokrvení nebohých oslotin, páč je Minervuš musela natáhnout nejmíň nadvakrát, ubrousek z nočního stolku, promluvila Pomfreyka.

"Mohu již oštřit ta nebohá děvčata?"

"Ne!" vyštěkla Mcgonagallová.

"Ale Minervo! Vždyť jim to zůstane po celý život! Pokud ihned nezasáhnu, budou mít do smrti smrťoucí a i po ní jizvy!" Jo, přeháněla. Ale kolik toho o akné ví naše profesorka?

Na tento srdcervoucí argument jí jen pokynula rukou a Pomfreyová se pustila do práce.

Naše spolubydlící ječely. Hodně. Měla jsem sto chutí jim vrazit vázu, kterou jsem zahlédla, když jsem si chtěla mnout uši tím ubrouskem - stála na něm, ale mě se zatmělo před očima a nebyla jsem schopna vnímat nic jiného než ubrousek, jenž zářil běloskvoucí bílou. Jednou Persil, pořád Persil...

Zpět k věci. Vázu jsem jim chtěla strčit do úst, nemyslete si o mě, že jsem úchyl. Já totiž nejsem úchyl. Vůbec.

"Tak co jste nám chtěla, pani profesorko" prohodila jsem, rádoby ledabyle směr Mek s drdůlkem.

"Copak to nechápete?"

"Ne" ozvalo se ode mě i od Lily jednohlasně.

"Zanechat takovéto lidské torzo, aby se sotva doplazilo ke mě do kabinetu je tak neetické!"

Bezvýchodná situace. Nevidím světlo na konci tunelu. Když tu náhle... světluška!

"Ty dvě" pokusila jsem se o dramatickou odmlku a ukázala na ně prstem "se mě pokusily znásilnit!" Poslední slovo jsem doplnila vzlykem a složila se na chladivé dlaždičky. Krucinál, to musej vždycky tak chladit?

Brečela jsem. Nebo se o to alespoň snažila, ale myslím, že mi to celkem šlo. Lily se ke mě, jakožto můj spoluherec, přihnala, objala mě a potichu, avšak natolik nahlas, aby to Mek slyšela, mi pořád dokola opakovala "Ššš - šš-š-ššš, to bude dobré, už je to pryč Bell, šš-ššš..."

A já fňukala, vzlykala, nechala ty svoje vydřený slzy, aby dopadaly na dlaždičky a snažila jsem se, aby tvořily kaluž, ale to jediný se mi zatím nedařilo. Tak jsem do toho flusla, aby to vypadalo jako obrovská kaluž slz. Balaton...

S Lil jsme se začaly kolíbat. Dopředu, dozadu. Prý to dělají nervózní lidé a když chceš někoho utišit, tak je to to nejlepší.

S tímhle výkonem bysme mohly do Národního. Fakt.

McGonagallová najednou uplně zkameněla. Jen tak vykuleně zírala a nevěděla, co by bylo správné říct. Jo, máme ji v hrsti!

Nakonec se mírně zružovělá ,rozumějte uplně rudá, Mek otočila na podpatku, vyrazila ke dveřím a zůstalo po ní jen jakési zamumlání, že máme všechny čtyři trest a "kam to ty Bradavice dotáhly".

Měla jsem sto chutí si s Lil plácnout, neboť tohle byla opravdu vydařená akce. A vyvést McGonagallovou z míry je taky nadlidskej úkol. Ale Pomfrey náspo očku sledovala stejně vykuleným výrazem, jakým nás počastovala Mek a tak jsem se pomalu zvedly a já, stále v Lilyiném utěšujícím gestu, jsem po cestě k východu z této místnosti hrůzy vzlykala a vydávala ze sebe prudké nadávky na naší společnost.

Pomfreyová to sežrala a nic proti našemu odchodu nenamítala.

Hned jak jsme vyšly jsme si s Lily nedočkavě plácly a s chichotem se rozeběhly zpět do ložnic.

Ještě napokoji jsme rozebíraly každičku prkotinu a následně se jí smály, až mě pak bolelo břicho. Myslím, že na tom byla Lily obdobně.

***

Ráno bylo, zase, krušné. Tentokrát to nebylo z důvodu nedostatku nějakého kreslítka, ale z toho, že jsme večer omylem nechaly otevřené okno a teď jsme měly na pokoji takovou zimu, že jsme přešly obviňování té druhé, že to ona nechala okno dokořán, a přitiskly se k sobě spolu s peřinama a přesunuly se do koupelny. Lily, jakožto hodná duše, rychle vystartovala do sprchy a já byla nucená čekat, až se dostatečně vyvaří tou vařící vodou, co na sebe pouštěla.

Stejně to okno nezavřela ona! Určitě.

Sotva jsem se domyla i já, pospíchaly jsme na snídani, kterou jsme stihly jen tak tak. Akorát jsem si do pusy narvala jeden rohlík a už mě Lil tahala do učebny obrany. Zatímco já si vesele žvatlala rohlík,ona nerpělivě podupávala nohou.

"Evansová, víš, že lidi,co poklepávaj nohou, maj nedostatek sexu?" Ach ano, Potter.

"Grrmpf... sklapni!"

"Kdybys chtěla, mohl bych ti v tom být nápomocen" a koketně (!!!) zahýbal obočím.

Black se válel smíchy po zemi,což jsem vůbec nepochopila. Remus, dokonalý, se rozpačitě rozhlížel okolo a nevěděl, jestli se smát, a nebo radši Pottymu říct, že je debil.


Lily nevypadala klidně. Nedivím se jí. Bejt mnou, už má jednu na kýblu.

"Jé, Bells, nechtělas mi dát kus toho rohliku?" Připojil se Péťa.

S nim se dá vycházet. Když opomenete jeho přehnanou chuť k jídlu a jakousi netaktnost.

"Soráč Petí, měl sis nabrat na snídani"

"Ten jich sežral, že na mě málem nezbylo!" Obořil se na mě Black a poplácal Petra po břiše.

"Malá dieta by ti rozhodně neuškodila" oponovala jsem.

Na to zrudnul a vypustil na mě jeden ze svých nenávistných pohledů.

"Tobě taky ne, gumáku!"

Sice jsem tu jeho poznámku vůbec nepochopila, ale přesto jsem musela odpovědět. Urazil mě.

"Tím myslíš co?" A dupla jsem mu na nohu.

"Že bys měla ubrat na váze, Claynová" svoje slova protahoval a jeho úsměv se rozšiřoval, zatímco moje tvář se spíš roztahovala do šklebu, jenž svědčil o velmi, velmi kladných pocítech k jeho osobě.

"Co děláš Siriusi, vždyťje uplně vyhublá! Ta potřebuje akorát přibrat..." Vmísil se do nás Rem.

Jak já ho miluju! Nejenže se mě zastal, on mě ještě pochválil, jestli se to tak dá nazvat.


Black si jen odfrkl a zaplul do učebny, kterou nám učitel zrovna otevíral.

"Dík" prohlásila jsem směrem k Remíkovi a ještě se na něj usmála, jak nejlíp jsem dovedla.

On mi odpověděl krásným, nesmělým úsměvem.

Bože! Ten je tak úžasnej!

Celý vyučovací den proběhl bez nějakého mého ztrapnění, což jsem s radostí uvítala stejně jako poslední zvonění.

Na večeři jsem měla malou roztržku s Blackem, ale vyvázla jsem zatím jen s jednou modřinou na obličeji. On to odnesl monoklem.

Kdo umí, umí.

Musím se pochálit. Bylo to fenomenální. Sice mě pak po cestě do vytoužené postele častovalo všeříkajícímy pohledy víc než dost holek, ale asi tak stejné množství lidí mě pochválilo a řeklo mi, že to bylo něco výbornýho. Dokonce i Lily se nechala strhnout davem a pochválila mě. Jo, jsem borec.

Kdybych teď visela na nástěnce, ani bych se nedivila. Prostě king, maestro, vládce týhle čtvrti, jou!

Po zalehnutí do postele jsme s Lil, jako obvykle, rozebíraly, jak úžasná jsem byla.

Není nad přátele, kteří vás dokáží povzbudit.

Jo, Bell, tohle se ti povedlo...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lizz Lizz | Web | 16. dubna 2009 v 12:45 | Reagovat

xDD moc pěkný..xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-