jsem malý hyperpunk snail: žvásty +++ povídky +++ milovaní

1.kapitola - Den plný neřestí

25. září 2008 v 21:36 | Zubatá |  Haf je mocné

Tak jsem zas něco dala dohromady. Když se to tak vezme, tak je tam šíleně nespisovná čeština a příběh o ničem. Nevadí, alespoň něco :D a vim,že rozdávání učebnic je asi blbost, ale nic jinýho mě nenapadlo a navíc, co když si nějakej ten učitel zapomněl hůlku u postele? :D


1. KAPITOLA - DEN PLNÝ NEŘESTÍ

Teda, to vám bylo ráno. Lily, naprosto nepříčetná, pobíhala po pokoji. Než jsem se stačila probrat, hystericky na mě zaječela něco v tom smyslu, že se nám záhadně ztratily všechny řasenky, rtěnky, tvářenky... dál jsem ji přestala vnímat, protože moje znalosti okrašlovacích pechtlí jsou značně omezené - tužkou začínaje, řasenkou konče. Běďary opravim pomocí hůlky, takže netřeba řešit. A navíc - moje uši byli neschopné vydržet ten jekot a tak jsem popadla peřinu a přetáhla si jí přes hlavu. Slyšela jsem jen další dusot a nadávky, který byste radši ani neměli znát. Po chvíli lehára očekávání velkého náletu od Lilynky, jsem se vyhrabala z peřin a šla do koupelny. Ona vážně nelhala. Sakriš. Na to mě popadla stejná panika jako ji. Pobíhala jsem spolu s ní po pokoji, kácela skříňky, padala přes postele, strhávala závěsy...

Když jsme probudily další dvě spolubydlící, mimochodem - dvě strašný obludy - nás (mě) napadl spásný nápad. Okrást je.
Zatímco ony dvě kvočny se natřásaly před sebou samotnýma, my jsme se snažily proplížit k jejich "toaletním" brašnám.

"Co mhyslíš Jesssss, slushelo bhy mhi tohhhlechtto?" chuchňala Jessica sama k sobě.Je nějaká divná, cpe totiž "h", kamkoli může. Píše ho na lavice,reje do stromů...

"Ně, ťohle ti šlusššší víč" šišlala si pro sebe Angela a očkem pokukovala po Jess, jestli na ni náhodou obdivně nezírá. Ta měla dost starostí sama se sebou, dokonce se jí podařilo sešlápnout boty, když "tančila" okolo své postele a bedlivě pozorovala každý svůj úkrok a jestli se jí správně vlní sukně a vlasy.

Přikrčená jsem za jejíma zádama chmatala po brašničce na nočním stolku. Chyběl mi fakt kousek. Stačil by jeden krok. Jenže přede mnou byl vytaženej její kufr. Nu což, říkala jsem si, za zkoušku nic nedám. Angela byla dost zaujatá vlastníma šišlotinama a tak jsem se potichounku přesunula o mravenčí úkrok vpřed. Očima jsem visela na tý žůžový taštičce a natahovala se, seč mi síly stačily. A pak se stala další osudnost. S hlasitym vyjeknutim a rachotem jsem se zřítila. Hlava mi narazila do Angeliiný postele a tělo se sesunulo na její kufr. Obě dvě na mě obrátily veškerou svou pozornost.

Zkoumaly mě, jestli náhodou nemám nějaký zvláštní znamení. Prohlížely si mě jak liška rybu. Prase kost. prostě blbky. Moc jsem nevnímala. Snažila jsem se spíš splynout s okolím, páč tahle trapnost byla opravdu vydařená. Teď mě budou nenávidět ještě víc.

"No nic děvčata, jdu se připravit na dnešní den" Zahlaholila jsem z vesela a postavila se na nohy. Ty dvě ještě pořád strašně zíraly.

"Thii thoo sthejněě nepomhůžhee" slyšela jsem za sebou syčet. Nebo spíš hyčet "ťaky ši myšlím" pokračovala šišla.

No jo no, pomluvy. Musim se nadvznést nad jejich oslovitost. Musim jim ukázat, že stojím za pohled. Narovnala jsem se a cestou do koupelny, kde jsem se chystala složit, jsem jetě "ladně" pohodila vlasama, jako by se nechumelilo. A jak tak byla hlava nahoře a oči koukali do stropu, co se asi nestalo. Samozřejmě - zase jsem upadla. Zakopla jsem o práh. To umim jenom já.

Moje slechy uzřely další šišlavý a uhyčený poznámky se smíchem.

Jen co jsem zabouchla dveřě od koupelny a svalila se na dlaždičky, který tak příjemně studily, otevřely se dveře znova a rychlostí blesku se vedle mě svalila Lily.
V třesoucí se ruce držela Jessičinu toaletní taštičku. Bájo!

Lily byla uplně vyklepaná, ještě nikdy nic neukradla. Načež jsem jí musela vysvětlovat, že je to naprosto normální, že dneska krade každej. A že my dvě sme vlastně nic neukradly, my si jenom "půjčily" a hodláme to tedy vrátit. Uklidňovala jsem ji, že na žádnou zpověď s knězem v jejich čtvrti vůbec nemusí, že to klidně stačí říct mě, účinek bude stejnej.

Po chvilce, kdy jsem měla ze samejch ujištění sucho v puse a jazyk se mi lepil na patro, jsme konečně povstaly a začly se prohrabovat v tý taštičce, kde bylo asi desetkrát tužkou na oči nakreslený "H".

Popadla jsem první tužku, kterou jsem viděla, zkontrolovala, jestli je opravdu černá a ne třeba modrá a začla si malovat oko.

To rezatý vedle mě zaječelo. Málem jsem si kvůli ní vypíchla oko, ale to vůbec nevadí, pro Lilušku vše, že ano. Takže když jsem se otočila, co zase provádí, spatřila jsem ji, jak konsternovaně čumí na velký "H", který se ji stříbřitě třpytilo před očima, sotva otevřela jednu z těch tisíci rtěnek. Člověk tady riskuje vlastní okovid a ono je to jen díky nějakému háčku.

Alespoň máme vzrůšo.

Nčež, pročež, ečež čečečež jsem se vyhrnula z koupelny s tím, že tak nějak nenápadně vrátím tu brašnu. Ouha, něco mě chytlo za límec u školní košile, kterou nosíme, když je vedro. Pokud nastane zima, hnedle se nám objeví vesta na posteli.
Ano, ano, ano. Zase Lilek brambor.

"Co je zas?" vyštěkla jsem, už značně popuzeně, neboť jsem se chystala uchovat čest svému jménu tím, že vrátím tu šlohlou (sic námi) věc.

"Nooooo" protahovalo to rudovlasý pihatý něco se zelenou duhovkou.
To už bylo jasný znamení, že jí napadla nějaká blbost, Nějaká "vylomenina". Inu, já jsem vždycky pro.

"Co kdyby..." na chvíli se odmlčela a já mezitím bublala netrpělivostí, což ona určitě věděla a dělala mi tohle naschvál "sme jim ty šminky (vážně tohle slovo nemám ráda) mohly nějak jako tooo,no vždyť víš co myslim"


Ahaaaa, konečně mi to došlo - minulej školní rok jsme s Lily chtěli těmhle dvou kohouticím něco děsivýho provést, jenže se to nakonec nevydařilo. A tak jsme si řekli, že dílo dokonáme někdy jindy. Už dlouho nám totiž pijou krev. Rok od roku je to horší. Zatim si ještě nedovolily nic k Lilyinýmu původu, ale pochybuju, že ho někdy vynechaj. Ach jo, nastávaj blbý časy.


***

Ještěže má Lily v hlavě toho brzkýho budíka, protože jinak bysme nestihly jak snídani, tak hodinu s Křiklou. Snídaně byla famózní. Nejenže bylo skvělý jídlo - i když tady je naprosto pořád, ještě se Potterovi a Siriusovi povedl skvělej "žertík".
Ještě teď se tlemim.

Ehm, při snídani nejdřív parodovali Péťu. To mi sice přišlo dost ubohý, ale když došlo na jednu holku od nás odvážných Nebelvířanů, ze sedmýho ročníku - což mě celkem udivuje. Je hodně infantilní. Ale k věci - kluci si vylezly na stůl, kterej byl značně prázdnej, protože jak víme, chlapci mají po ránu hlad. Black napodoboval Inu a Potter asi sebe.

Potty něco hlubákoval, postřehla jsem jen ten konec "...koňskej salám"

¨Na to Black jakožto Ina, reagoval jemným psycho pištivostním hláskem "Nech koníčky na pokoji!" a zakryl si ústa, aby skryl své hrané zděšení.

Prostě byste museli vidět....nech koníčky. Fakt haluz. Prostě nejlepší tohleto.
Momentálně se válim v předposlední lavici,kam jsem násilým dotáhla Lily a snažím se zapsat si poznámky o protijedech.

Bezoár sem, bezoár tam... to je nuda.

Začla jsem zkoumat lavici. Mimo tři velký zasrdíčkovaný "H" jsem tam našla vyrytej nápis, kterej mě zahřál u srdce. Celou hodinu jsem se pak smála jak sluníčko, až se Křikla lek. Vypadalo to, že snad i zrudnul, možná si myslel, že s nim chci k oltáři. Jen ta představa mě v závoji s bílejma šatama, jak kráčim k Mrožánkovi, kterej by byl napasovanej v nějakym slušnym obleku...Brrr, ble.

Aleten nápis, mmmm. Mezi háčkama byl jeden malinkej vryp, ve kterym byly moje iniciály. B.C. a k tomu I srdíčko U.

Já myslela a ještě myslím, kupodivu, že puknu blahem. To je táááák krásnýý. Určitě to tam psal Remík, to na něm vidim, jak po mě hází očima, když rozdává učebnice.
Láskáááá...

"Slečno, můžete mi říct, jaký je nejlepší protijed na tady ten lektvar, který jsem před chvílí jmenoval?" Vyrušil mě už odrudlej Křikla od mýho poletování v mráčcích, který se najednou zdály tak pěkně modrý.

"Rem-" ještě celkem včas jsem zarazila svoje slova "eeeeeeeeezoár" domečela jsem.

Křikla, který zřejmě zapomněl, co to má v tom kbelíku za lektvar, se rozpačitě usmál a začal se ptát dalších.

Koukla jsem na Rema. Asi mu jako jedinýmu došlo, co jsem to chtěla říct. A to je dobře. Alespoň by to mohl brát jako důkaz lásky.Mé nehynoucí, horoucí lásky.

Pojď zamíchat můj kotlík,

vždyť víš, že kouzelnou má moc.

Má horká silná láska,

Bude tě hřát po celou noc.

Stará dobrá Celestýna a její Kotlík plný horké silné lásky. Většinou to poslouchá mamka. Já dávám přednost Sudičkám.

Remík je tak rozkošnej, když zrudne nebo když se mračí a neví, jestli má poznámky napsané správně...

V očích mi hrály namísto panenek srdíčka. Podepřela jsem si rukou hlavu a zamilovaně se na něj neustále koukala. Má moc hezkou pravou část těla. A jak je jizvatej, mmmmm....

Ani mě nijak neprobudilo zvonění, jako odchod Rema z mého zorného pole. Oči zase nabyly správných barev a tvarů a já mohla vykročit na Přeměňování.

Snad dá McGonagallová pokoj, abych mohla dál nerušeně pozorovat svého vyvoleného.

***

Když jsem večer zalehla do postele, vůbec jsem netušila, že šišla s háwoman tlejou na ošetřovně a nás čeká velká hromada výmluv. S Lily nám sice bylo divný, že je nikde nevidíme, ale přikládaly jsme to jejich novejm objevům z Havraspáru. To se docela divim, že někdo z Havru dokáže chodit s takovejhlema drbnama, blbkama...

Nu nic, jejich smůla, my alespoň budeme mít svatej pokoj, říkala jsem si.

Když v tom někdo zařval "Evansová, Claynová! Okamžitě vylezte ven!"

Když jsme se zase oblíkly a vyšly do společenky, zahlídly jsme špičku jakéhosi kostkovaného klobouku. Jak jsme opatrně sestupovaly, schůdek po schůdku, začal se ten klobouk až moc podobat Gonagallský hlavě.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katk@ Katk@ | Web | 10. ledna 2009 v 21:39 | Reagovat

XDD Super!! XD poklona já mám taky blog s povídkama, ale komedie mi nikdy nešly!

2 Lizz Lizz | Web | 16. dubna 2009 v 12:41 | Reagovat

výborný... copak vyvedli s těma šminkama?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

- kde ještě strašim: moje layouty +++ moje glosování +++ můj deníček (spolu s Pol a Ivi)

Vždycky se něco posere. Ať už kalhoty, nebo život.

- Já jsem Zubatá. taky se občas vyskytuju jako Huhu nebo glosuji pod přezdívkou Chobot. I když to glosování jsem na dlouho vynechala.
Snažim se psát povídky, někdy mě to baví, někdy chci všechno zrušit a přestat s blogovánim.
taky si myslim, že nepíšu světoborně. Ale kdo by přiznal, že se mu jeho tvorba líbí, že ano.
Díky povídkaření jsem poznala "spousty" skvělých lidí, odkazy na ně mám v rubrice oni :).
Mám ráda granko, hardcore a malčik s čírem na hlavě.
Zoufale toužim po tom, naučit se rusky :D.
A taky chci bydlet v Rusku.
A je mi jedno, jaká je tam situace a co všechno ruskej národ udělal za špatnosti.
Miluju Bulgakova a Tolstoje.
Obdivuju Natálii Kocábovou.
Líbí se mi Mika Waltari.
Nerada nosim zimní bundu a chci zhubnout, protože v květnu jedeme se školou do Itálie :D.
Momentálně shánim plavky na mojí dementní postavu a nemám ráda 100% džusy.
Nenávidim Coelha.
A občas sebe.
-ende-